Čečovice

Kostel sv. Mikuláše 

Kostel byl postaven podle mínění odborníků patrně mezi lety 1330–1410 na místě staršího pohřebiště poblíž středověké tvrze pánů z Velhartic, kterým tehdy Čečovice patřily. Podle nejnovějších poznatků spadá jeho výstavba do let 1340-1360.

Pro svou důležitost byl kostel v roce 1999 prohlášen za národní kulturní památku. V současnosti se nachází po celkové obnově, rukama restaurátorů prošel i interiér, jehož původní malířská výzdoba se skrývala pod dvanácti vápennými nátěry.

Kostel je jednou z nejpozoruhodnějších gotických staveb domažlického okresu a je výjimečně cenným dokladem vrcholně gotické architektury. Architektura kostela má obdobu v řezenské katedrále a v kostele sv. Jana Křtitele v Nabburgu (okres Schwandorf). Předpokládá se, že zdejší kostel je dílem umělců z huti stavějící katedrálu v Řezně.

Architektonické a umělecké pojetí čečovického kostela je v rámci české stavební produkce unikátní použitým stavebním materiálem, jímž je režná cihla v kombinaci s masivně uplatněnými a dosti náročně provedenými tesanými kamenickými prvky.

Předpokládá se, že při stavbě tohoto cihlového kostela byly použity kamenické články určené pro jinou, podstatně větší a významnější stavbu. Je dokonce možné, že tyto články nebyly tesány v Čechách, ale už hotové přivezeny z Bavorska.

Zámek Čečovice

Čečovice nedaleko Horšovského Týna jsou dnes v povědomí odborné veřejnosti spojovány především s imposantní gotickou architekturou kostela sv. Mikuláše. Již méně se věnují odborníci feudálnímu sídlu, k němuž původně kostel náležel - čečovickému zámku.

Čečovická tvrz, která stála na místě dnešního zámku byla vystavěna v 1. polovině 14. století. Jejím stavitelem byl pravděpodobně Jaroslav z Čečovic, který byl jedním z potomků Jaroslava z Bukovce, majitele nedaleké vsi Bukovce. Je více než pravděpodobné, že Jaroslav z Čečovic přenesl rodové sídlo z Bukovce právě do Čečovic.

Ke změně vlastníka Čečovic dochází velmi záhy. Na počátku 60. let 14. století rozprodává Jaroslav z Čečovic některé své majetky. Novými vlastníky Čečovic a Bukovce se tak stávají bratři Bušek, Václav a Jan z Velhartic. Tito bratři zastávali v českém království významné světské i církevní funkce. Je pravděpodobné, že Bušek z Velhartic, působící ve službách Karla IV., využíval zázemí čečovické tvrze při svých služebních cestách do Bavorska.

Roku 1409 získává Čečovice jeden z nejvýznamnějších českých feudálů té doby, Jindřich z Rožmberka, který spravoval zdejší statek prostřednictvím svých purkrabí. V polovině 15. století však Rožmberkové Čečovice prodávají a následuje období, kdy se zde střídá řada majitelů. Důležitým datem v historii čečovického sídla je pak rok 1546, kdy zdejší statek zakoupil Jan mladší Popel z Lobkovic, jenž jej natrvalo připojil k horšovskotýnskému panství.

Z období, kdy čečovickou tvrz vlastnil rod Lobkoviců, pochází také první bližší popis tohoto sídla. V roce 1587 šlo o komplex více budov v ohrazení, z nichž jsou jmenovány tvrz, sladovna a pivovar. Při tvrzi byl i dvůr s ovčínem, nacházela se zde chmelnice a štěpnice, je uváděn i rybník pod tvrzí.

Výraznými stavebními úpravami prošlo toto panské sídlo v 17. století. Pravděpodobně ještě za Lobkoviců (do roku 1623) bylo k původnímu paláci tvrze přistavěno nové (dnes jižní) křídlo zámku, které neslo charakteristické znaky manýrismu.

V roce 1623 byl Horšovský Týn (včetně Čečovic) Lobkovicům zkonfiskován a za odhadní cenu jej zakoupil hrabě Maxmilián Trauttmansdorf. Představitelé tohoto rodu završili stavební činnost na čečovickém zámku přístavbou raně barokního východního křídla, jehož nádvorní průčelí bylo pojednáno jako dvě patra římských arkád, jejichž pilastry odvozují tvar z toskánského řádu. Uspořádání vnitřních prostor, zejména v patře (klenby, bohaté štuky, krby), však ještě vycházelo z tvorby manýrismu. Stavba byla navržena pravděpodobně již ve 2. polovině 17. století, provedena byla však později, zřejmě k roku 1715. V tomto období také došlo k přestavbě původního gotického paláce tvrze na sýpku (dnešní západní křídlo zámku). Hmota tohoto paláce dosahovala značné výšky - dodnes je doloženo celkem 5 pater. Byl vystavěn z lomového kamene, nároží byla v plné výši armována rozměrnými žulovými kvádry. Po odpadání pozdějších omítek jsou ve zdivu patrná i gotická žulová ostění hrotitých okének.

Od přestavby byla funkce objektu spjata s nedalekou oborou, kterou založili Trauttmansdorfové. Zámek byl pro lovce z vyšších kruhů jakýmsi zázemím, kde si měli možnost po náročném lovu odpočinout.

V nezměněné podobě vydržel zámek až do počátku 20. století, kdy se vznikem ČSR proběhla i pozemková reforma. Zámek v Čečovicích byl prodán jako zbytkový statek a jeho především přízemní části byly upraveny na hospodářské prostory.

Další stavební úpravy proběhly na zámku v roce 1955, kdy byl státními statky přizpůsoben jako ubytovna zemědělských brigádníků.

O stavbu však zemědělci ztratili brzy zájem a v jeho užívání nastala anarchie. Sklepy si zabrali místní obyvatelé, došlo k divokému zřizování garáží v přízemí objektu a k dalším vandalským projevům.

Snadná přístupnost do objektu a nezájem dalšího vlastníka - JZD Puclice - vyústily pak do osudného požáru v roce 1990.

Roku 1998 získal zchátralý objekt zámku Český svaz ochránců památek (2. ZO Klub Ladislava Lábka v Plzni). Od této doby zde probíhá finančně náročná rekonstrukce, která v první fázi směřovala především ke statickému zajištění budov a k postupnému zastřešování zámeckých křídel.

Celkové zastřešení zámku, všech tří křídel, bylo úspěšně dokončeno v r. 2005. To vše by nebylo možné bez velké podpory státních institucí, zejména Ministerstva kultury ČR, krajského úřadu Plzeňského kraje, bývalého Okresního úřadu v Domažlicích. Poděkování patří též ing. arch. J. Soukupovi za bezplatnou projekční činnost, bez níž by nebylo možné rekonstrukci provést a firmě Pegisan za vstřícnost při rekonstrukci zámku a technickou pomoc.

Powered by OrangeCMS, webdesign © 2018 Vladimír Baxa PhotoGraphics.cz